Zrcadlový bál

V mrtvém zrcadlovém sálu,
v čase pohřbeného slunce,
přízraky průhledného bálu.
A čas dýchá, žije, nemá konce.

Dokolečka dokola, nahoru a zpět
všechen lidský strach tu tančí.
Ale vy živí; vy nebudete závidět
až se všechno v životě skončí.

V mrtvém zrcadlovém sálu,
v čase vašeho pohřbeného těla,
přízrakem průhledného sálu.
Duše dýchá, žije, ač tomu nechtěla.

Nástroje tu samy hrají sonátu
o nádherném včerejším čase.
Hlasy bez hlasivek pějí kantátu
o nikdy neutuchající kráse.

Jsi přízrak, duše bez korpusu
tančící v tom zrcadlovém sále,
kde není života, žádného hnusu,
ale kde jsi korunován za krále.

Ach, krásná je korunovační píseň
zpívaná bez hlasivek a jazyků.
Tobě, králi, nechť zažene tíseň,
neboť jsi králem země zázraků.

Kde není strachu, ani bolesti.
Kde není utrpení ani stýskání.
Zemi jsi odevzdal tělo i kosti,
a v čase hniloby učinil pokání.

Králi, králi, můj jediný bože,
tančím s tebou v rytmu hudby.
Korunovaná tvář krásnější růže.
Ano, právě jsi dospěl své sudby.




5.11.2008