Král

Byl jsem králem - hodním i málem.
Božským člověkem, co vládl nad smrtí a životem.
Z grálu pil jsem Kristovu krev.
Nezakusím smrt, nevím jaké je to býti mrtev.
A myslel jsem že pravdu znám, že lež od pravdy rozeznám.
A budu vládnout věčně, klanět se mi budou živí, i samotná Země!

Byl jsem králem, byl jsem kosou i grálem,
ale pak uzřel její oči, v jejímž příběhu navždy lež končí,
opona klamné lži padá, pravdu na obdiv očím nemilosrdně vydá
a zahraje příběh pravdivý mým očím, ať se podiví.

Stalo se.

To její oči mi pravdu vyjevili.
Ptáci čtyř stran mi píseň o pravdě zazpívali,
a já všechnu pravdu pochopil,
abych svou duši v oceánu pravdy navždy utopil.¨

Byl jsem králem, hodním i málem.
Božským člověkem, kosou i grálem.
Tím vším jsem byl, než jsem pravdu pochopil.
Vše jsem ztratil, jen život se s tělem navždy spojil.

A tak po Zemi bloudím; dlouho po její tváři chodím.
Pravdu znám, jen ji a tělo ve vlastnictví mám.
O korunu, i ten grál jsem přišel,
útočiště v temné noci našel, a v ní pravdě a tělu vládnu.
Pravda mě ničí a tělo mám mladé, ač stárnu.

Její oči, vsazené do čisté tváře.
Pohled do nich, jednu kapitolu uzavře,
krále z trůnu sesadí a k bezdomoví navždy odsoudí.
Vše mu vezme a bude navždy otrokem Země.

Pravda se mu zjevila, z trůnu sesadila,
do bezdomoví odsoudila a šílenství do jeho mysli zasadila.

„Je to blázen,“ šeptají si slunné dny.
„Odjakživa byl podivný.
Známý blázen, jež si myslí, že byl králem.
V temné noci se skrývá, jen občas se na nás z úkrytu bdívá.
Jeho mysl je šílenstvím navždy zastřena a duše v oceánu pravdy navždy utopena.
Je to blázen …“

Ano, opravdu, býval jsem králem!


28.1.2007