Člověče!

Člověče rozhlédni se kolem.
Co vidíš?
Vidíš svět,
cítíš jeho omamnou vůni,
vdechuješ jeho životadárný dech.

Stojíš tu jako Golem,
všechny krásy světa jen tušíš.
Naše píseň života má jen několik veršovaných vět.
Jsi člověk, odraz v tůni.
Jsi stín šlapající po zádech.

Ve víru zániku a vzniku tvá duše tančí,
svět se kolem tebe rozprostírá
a jeho tóny udávají tep srdce.
Tóny tvořící tento svět.

Tak následuj znamení které bezhranično značí,
vydej se na cestu, cesta se otevírá!
Udělej jeden druhý třetí krok, že to jde lehce?
To proto, že jsi utrh života květ.

Když se na divadelním představení
hraje fraška se zpívanou tragickou parodií,
to pak stíny po stěnách šplhají,
v odlesku života svou píseň tancují.

Rozhlédni se, dej si s životem malé dostavení.
Vidíš svět a jeho Příběh co se odvíjí.
Vidíš duše jak v milost doufají,
i ty, co slepě s životem obcují.

Tak vítej na divadelním představení!
Pojď dokola tančit tanec života a smrti.
Tumáš flétnu, na ní chorál zapískej
a rozhlédni se po tomto světě.

Narodit se, na tom nic není,
ale přežití smrti již nedrží nikdo v hrsti.
A ty Goleme, člověče z hlíny, pomalu zanikej!
Až splyneš se zemí, kázej o životě.

Člověče už jsi se rozhlédl kolem
a co všechno jsi viděl?
Spatřil jsi na chvíli svět.
Ucítil jsi tu jeho omamnou vůni
a nadechl se, jeho byl tvůj dech.

Stál jsi tu jako Golem,
v prach se obrátit byl tvůj úděl.
To chtíč tě na scestí sved.
Jsi člověk, život, po němž stůni,
ale teď se již končí života koloběh