Krásná a trest

Krásko má neskutečná,
na hřbetě bílých perutí
bílá se k zemi hroutíš.
V agonii tělo kroutíš;
pohled dávajíc bodnutí.
Krásko má slunečná!


Oči se zavírají do černa,
hlava se do zadu zaklání,
pomalu pryč mi odcházíš!
Oči zavřené; co nacházíš
tam, kde neslyšné je volání?
Jen tobě byla krása věrna.

*

Kdo tě to krásko otrávil,
kdo podal jedovaté jablko,
a proč se proti kráse postavil?
Zázračné bylo tisícero chvil,
teď všechny odnesené daleko.
Smrt bych pro něj vypravil!

Jedno jediné přání ukovat
v potu ohně očišťujícího
rád bych pro tebe udělal.
Kdo si činem smrt přivolal,
pověz srdce lži zbavujícího.
Tak kdo si dal trest přivolat!?

*

Ty, ty, jen ty jsi ji zabil!
Ty jsi ten vrah, aniž víš!
Tvé druhá JÁ moc převzalo
a na chvíli tvé činy ovládlo.
„Krásko, krásná jsi když spíš“
šeptal a jed do nápoje nalil.

Za dveřmi již trest čeká
podat ruku a splnit přání.
Také smrt lačná je na cestě.
V pekle strávíš let dvě stě
za to žes zničil léta čekání
na krásu mocnou jako řeka.


20.1.2008