Blázen

Potichounku potichu přicházejí
myšlenky z útrob neodbytnosti.
Ony nahou pravdu doprovázejí
žravě pojídajíc existence kosti.

Nalij mi do srdce čistou bolest
slepá vážko obludné přitažlivosti!
A ještě mi dej sluneční ratolest,
ať myšlenky dojdou konečné milosti.

Jsem na živu, život v nás pramení
a tehdy, uprostřed měsíční krajiny,
za rozum obdržel zlaté znamení.
Myšlenky došly milosti a já jsem jiný.

18.11.2008