Léta Páně 1099

Bože, pro tvou slávu jsme zabíjeli.
Bože, pro tvou tvář jsme umírali.
Bože, pod tvýma rukama jsme vznikali.
Bože, pro tvou spásu jsme sem přijeli.

Znamení kříže v prachu pouštním
jen v letmém odlesku všemohoucím
pomalu se v nicotu proměňuje.
Tvá láska naše činy vystupňuje
až k dalekým pokolením budoucím
za něž teď všechny kolem zabíjím.

Před branami věčně živého města
jsme vlastní pot a krev prolévali,
se všemi smysly k jednomu upřenými.
A tvůj syn, Bože, byl mezi zabitými;
to jeho krví se naše hříchy zalévaly.
A smrt byla pro nás i pohany nevěsta.

V prázdném chrámu, pod rozetou,
klečím a tiše se modlím za svou spásu.
Paprsky sluneční na oltář dopadají.
Oba víme, jak válečné pláně vypadají;
kamkoliv pohlédneš, nenajdeš krásu.
A to všechno jen a jen pro lásku tvou?

Jsme jen lidé s Bohem v srdcích,
jen hyeny v lidských schránách
v prachu lidství se plahočící
a v ruce s malou svící plápolající.
Plazíme se v oslepených tmách
s břemenem po našich předcích.

Armáda Božích vojáků před brány
věčného města hlučně přitáhla
a praporce s kříži vůkol rozložila.
Málokterá duše další dějství přežila,
dřív, než se opona věčné slávy zatáhla,
aby pak z těl zbyly tlející schrány.


4.10.2008