Tisíckrát psané

Bubínek se hbitě dokola otáčí,
zatímco před vchodem kráčí
Tajemství hluboce neproniknutelné,
které mnou bude brzy dotknutelné.

Bezbřehá vzdálenost dvou břehů
je tam, za těmito dveřmi zavřenými;
proto mi dej Tajemství svou něhu,
ať stanu mezi nedotknutelnými.

Slyšíš kapky krve do tvého lůna
s něžnou brutalitou ladně dopadat?
Přesto víme, jak má tvář bude vypadat
až se na horizontu objeví luna.

Slyšíš těžké brány se otevírat,
jak šíleně a něžně skřípějí ve stoletých
pantech Hrůzou kdysi ukovaných?
Ano, a slyším tě z dáli zpívat!

Cvak, bubínek s nábojem je na místě,
přesně tam, kam odjakživa patří.
Tisíckrát znovu psané; jak se prostě
tyto slova vyslovují, a pak se vypaří.

V podobě cirkusového stanu je království
kam mé kroky, tak jak tisíce jiných,
s jistotou kráčejí, před sebou smrtelný hřích
těch, kteří si vezmou život z bláznovství.



12.9.2008