Gulag

Nestál jsem jako ovce v řadě.
To byl můj úděl na smetišti dějin,
kdy narozen jako lidské mládě
vstoupil jsem nevině do těch krajin.

Tep srdce a slabý dech plic mých
jako taktovky v rukou Nevinného
dávali světu poznat, co je to hřích
člověka z prachtíče zplozeného.

A moje mysl k slunci se ubírala,
a jen trochu víc byla špiněna duší,
která jakoby se v mém těle užírala
pro tep srdce které denně buší.

Bylo to řízení osudu, či jen sebeklam?
To já nevím. Vím jen, že jsem tam byl,
skutky vykonal, a se srdcem jako vlnolam
jsem lidskost v sobě brutálně ubil.

Cosi se opakuje, kdosi do mě buší.
V krvi na kolenou, kde je odpuštění?
Lidé, povězte, jak mi tato role sluší,
a kam se podělo lidské pachtění?

Není smrt, není ráje, není lidství.
Je jen tahle chvíle,ticho a očekávání
úderu další rány krvavého panenství,
v níž není nic. Nic, než sobě rouhání.



23.9.08