U podzimní fontány
stál milenecký pár
jsa časem tesaný
a mládím svým stár
Tajemství místností
kde fontána spočívá
tu bolestné tajemství
šedými zdmi prosívá
Ústa v jedno se spojila
list klesl na dlažbu
a ač ji tolik učila
nesplnila její tužbu
Co se tedy stalo
proč zemřelo přání?
Tehdy srdce muže chtělo
a teď je bílou paní
Vzpomínky hlodající do mozku
s úpěnlivou neůstupností
že byla již nablízku
mstivé marnivosti
Dort sladce shnil
kytice neutrhlá seschla
sen se nesplnil
a tak se pomstou nadchla
Mezi pavučinami
a setřelým leskem
všemi těmi podobami
kde včera je dneškem
Ona zůstala srdci věrná
a u toaletního stolku
kde památka je černá
vychovala Estell holku
Ruka neviditelná zas udeřila
dáma podlehla druhému zhoucení
Tolik své pomstě uvěřila
ale ta naplněna není
Z nenávisti láska zrozená
z pohrdání vzešláná
stroj pomsty žena
cestu skrze nenávist našla
A tak nevěsta neprovdaná
do temných zdí dnešního včerejška
uchýlila se navždy vdaná
věčně čekajíc na svého miláčka
dokončeno 1.11.2007
volně na motivy stejnojmenné knihy Charelse Dickense
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat